Netýkavka žláznatá

Jde o statnou jednoletou bylinu s dutým stonkem a velkými, drobně pilovitými listy. Někdy dorůstá až do výšky 3 metrů. Vytváří husté zapojené porosty. Kvete od poloviny léta až do příchodu mrazů velkými květy v hroznovitých květenstvích s barvou na škále od bílé přes růžovou po fialovou.

Podle barvy květů a celkové velikosti se snadno rozliší od naší původní netýkavky nedůtklivé (Impatiens noli-tangere), která má květy žluté a výškou nedorůstá ani jednoho metru. Podrobnější popis obou druhů lze nalézt např. na stránce Natura Bohemica.

Netýkavka žláznatá má podobné nároky na stanoviště jako náš původní druh netýkavky – netýkavka nedůtklivá – i jako další invazní druh – netýkavka malokvětá, takže na některých místech můžeme vidět i všechny tři druhy společně.

Netýkavka žlaznatá je velmi odolný a přizpůsobivý druh, takže úspěšně roste na nejrůznějších typech stanovišť – od zamokřených po suché, od plně osluněných po hluboce zastíněné.

Nejvíce se jí daří na mírně zastíněných vlhkých místech s narušovanou půdou a vegetací, zejména na březích řek, odkud se velmi snadno šíří podél toku na další místa v povodí.

Najdeme ji ale také např. ve vlhkých příkopech, na rumištích nebo v opuštěných zahradách. V České i Slovenské republice je již hojně rozšířena všude vyjma vyšších horských oblastí.

Netýkavka žláznatá pochází z řídkých vlhkých lesů západní části Himálaje. Do Evropy byla dovezena v první polovině 19. století jako okrasná rostlina. V Anglii se jí přezdívalo „orchidej chudých“ a byla oblíbená jako odolná jednoletka, které se daří na každé zahrádce, i jako medonosná rostlina.

Záhy však začala zplaňovat a v současnosti roste téměř v celém mírném pásu severní polokoule. V Čechách bylo první zplanění zaznamenáno koncem 19. století a od té doby se netýkavka žláznatá rozšířila prakticky na celé území. Na území Slovenské republiky je v odborné literatuře uváděn její nález z roku 1958.

Netýkavka žláznatá v naší přírodě vytlačuje původní druhy. Má mnoho schopností, které jí v tom pomáhají:

• Produkuje velké množství semen, které mají vysokou (až 100%) klíčivost.
• Rozmnožuje se i vegetativně z úlomků dospělé rostliny, které mohou po zakořenění z kolének znovu vykvést a plodit semena. Úlomky jsou roznášeny vodou a zamořují tak postupně celé povodí.
• Semena se velmi dobře šíří vodou a za přispění vozidel (pneumatiky, mechanizace)
• Jde o nejvyšší jednoletý druh naší flóry (s výškou přes 2,5 metru), takže ostatní rosltiny přeroste a zastíní
• Je velmi odolná a toleruje velmi široké podmínky – plné slunce i hluboký stín, suchá i podmáčená místa
• Dospělé rostliny, hynoucí s prvními mrazy, vytváří po odumření velké množství biomasy, a tak udrží volný prostor pro mladé rostlinky netýkavky klíčící v následujícím roce
• Produkuje jedovaté (tzv. alelopatické) látky, které brání v klíčení i růstu jiných rostlin.
• Ukazuje se, že je schopna i potlačit symbiotické houby na kořenech sousedních rostlin, a tím omezit příjem jejich živin. Zároveň je díky vysoké a rychlé produkci nektaru schopna odlákat od jiných rostlin opylovače.

Jako nejlepší způsob potírání tohoto druhu se doporučuje ruční vytrhávání jednotlivých rostlin i s kořeny. Rostliny jsou také málo odolné proti pravidelnému sečení či spásání, nicméně při tomto postupu je nutné několikaleté důsledné opakování, neboť posečené netýkavky snadno obrážejí.

Pro všechny způsoby likvidace ale platí stejná zásada, a to zlikvidovat netýkavku ještě předtím, než vykvete, aby nemohla prostředí zamořit dalšími semeny, která vzejdou v následujícím roce (i nezralá semena jsou totiž schopna po vytržení rostlin dozrát). Vytrhanou či posečenou biomasu je nutné důsledně odstranit nebo s ní jinak naložit tak, aby rostliny již nemohly znovu zakořenit nebo se úlomky či semeny rozšířit (viz Standardy péče o přírodu a krajinu AOPK ČR).