Líčidlo jedlé a líčidlo americké

První dužnaté a načervenalé výhony vyrůstají v dubnu až květnu z vytrvalého, masivního kořene. Když posléze líčidlo dosáhne svého statného vzrůstu, s výškou cca jeden a půl metru a s hustým porostem širokých vejčitých listů může připomínat keř. Nenechte se ale zmást, jde skutečně o bylinu. Od června do září rozkvétají hroznovitá květenství bílých kvítků, které postupně dozrávají ve výrazně vínovofialové až skoro černé souplodí peckovic.  

U nás se vyskytují dva druhy – líčidlo jedlé a líčidlo americké. Líčidlo jedlé má hrozny květů i plodů vzpřímené a plody rýhované (připomínající ostružinu), zatímco líčidlo americké má hrozny převislé a plody hladké (připomínající borůvku).  

Kromě toho při promnutí listy líčidla amerického nepříjemně páchnou. Oba druhy jsou kvůli vysokému obsahu saponinů jedovaté – výjimkou jsou plody líčidla jedlého, které obsahují saponinů méně, a tak se dají i příležitostně konzumovat. 

Líčidlo je pěstováno v zahradách, odkud ochotně zplaňuje podél cest a na rumištích, zejména v teplejších oblastech.  

Líčidlo je poměrně světlomilné, ale dobře snáší přistínění pod keři nebo na patách zdí.  Na vláhu není příliš náročné, vyhovují mu sušší, ale živinami bohaté půdy. Mladé rostliny jsou však konkurenčně dosti slabé, rostou hlavně na místech s volnou půdou nebo listovým opadem a nejsou schopny kolonizovat drnové trávníky nebo hustou lemovou vegetaci.  

Zplanělé jedince můžete vidět ukryté pod keři nebo korunami stromů, ale také dokáží vytvořit nápadný podrost v borových lesích, jako např. na jižním Slovensku a čím dál víc i na jižní Moravě. Druh je schopen tvořit větší populace, netvoří však zatím uzavřené porosty. 

Zatímco líčidlo jedlé pochází z jihovýchodní Asie, líčidlo americké pochází ze Severní Ameriky. Oba druhy se k nám dostaly jako okrasné výsadby, z kterých se posléze začaly šířit zplaňováním. Kromě zahradnictví se v minulosti líčidlo používalo k dobarvování světle červených vín a likérů. První zmínka o výskytu amerického líčidla na Slovensku pochází z roku 1830, o líčidle jedlom z roku 1956.   

V současnosti je líčidlo zavlečeno v mnoha zemích Evropy, ve většině jde o tzv. naturalizovaný druh, v některých z nich (např. Maďarsko) má již status druhu invazního.  

V evropském kontextu jsou oba druhy nepůvodní, za agresivnější a obecně invazivnější je však považován druh Phytolacca americana. Oba druhy líčidla, které se u nás vyskytují, mají zatím jen status nepůvodního druhu. Nicméně v posledních letech líčidla nebezpečně rychle přibývá a například na jižní Moravě už osidluje i chráněná území. Na Slovensku se vyskytuje v lesích v Záhorí, a to i v těch chráněných.

Líčidlo je nenáročná a snadno se množící rostlina. Snese vlhko i sucho, slunce i stín. I v našich podmínkách je plně mrazuvzdorné - i když mu první silnější mráz spálí všechny listy, kořen zůstane nedotčený a na jaře znovu obrazí.

Jeho semena se zřejmě velmi dobře ujímají a rychle klíčí. Množí se jednak vegetativně, kdy nové rostliny vyrostou i z pouhého úlomku hlavního kořene, jednak semeny, která jsou ptáky roznášena i na velké vzdálenosti.

Sami zahrádkáři dobře vědí, že kde se líčidlo uchytí, tam se agresivně šíří. Druh je teplomilný, takže současná změna klimatu v budoucnu jeho šíření jen podpoří, a je tak spíše otázkou času, kdy u nás status invazního druhu získá. V některých státech Evropy, jako je Maďarsko, kde je teplejší podnebí a líčidlu se ještě lépe daří, už se tak stalo.