Křídlatka, i přes dva a půl metru vysoká rostlina, u nás patří mezi invazní rostliny s nejvyšší mírou škodlivosti. Vytváří husté a stinné porosty, které v kombinaci s jedovatými látkami z kořenů a listového opadu prakticky znemožňují růst jiných druhů rostlin.
Avšak i přes to, jak agresivně se dokáže šířit, není jedovatá - naopak. Ve své domovině ve východní Asii je křídlatka tradiční léčivou rostlinou, užívanou např. k léčbě zánětů, zácpy nebo ledvinových kamenů.
Zelené jarní výhony lze kulinářsky připravit na řadu způsobů, recepty na internetových stránkách je využívají na sladké moučníky, kterým podobně jako rebarbora dodává nakyslou chuť, na přípravu marmelád, různých druhů želé a mnohého dalšího.
Křídlatky jsou vytrvalé byliny se silnými dutými lodyhami a oblými listy (okrouhlými až srdčitými podle konkrétního druhu), vysokými až 4 metry. V zahradách i ve volné přírodě jsou jejich husté neprostupné porosty připomínající křoví patrné na první pohled. V červenci až září rozkvétají složenými květenstvími bílých kvítků.
Všechny tři druhy lze rozlišit především podle tvaru listu: Křídlatka japonská má menší listy (5‒17 cm dlouhé) okrouhlého až široce trojúhelníkovitého tvaru, na bázi kolmo uťaté. Křídlatka sachalinská má větší listy (20‒30 cm dlouhé) vejčitého tvaru, na vrcholu zaoblené a na bázi hluboce srdčité. Listy křídlatky české jsou velikostí a tvarem něco mezi oběma výše popsanými rodičovskými druhy. Rozdíly mezi druhy jsou názorně popsány např. na stránce Květeny ČR.
Křídlatky jsou stále záměrně vysazovány v zahradách a parcích, většinu porostů však najdeme ve volné krajině a vznikla úspěšným samovolným šířením. Křídlatky rostou na nejrůznějších typech stanovišť, nejvíce však tam, kde dochází k pravidelnému narušování půdy a porostu. Proto jsou vázány na lidská sídla a nejčastěji rostou na březích vodních toků, podél silnic a železnic. Najdeme je ale také na rumištích, lesních okrajích, ojediněle ve světlých lesích, na loukách a pastvinách (viz projekt Akademie věd ČR).
Křídlatka japonská je nejhojnější z křídlatek na území České i Slovenské republiky, vyskytuje se po celém jejich území od nížin do podhorského stupně.
Křídlatka sachalinská stoupá i do vyšších nadmořských výšek, není však na našem území tak rozšířená.
Křídlatka česká je nejodolnější a nejvitálnějších z křídlatek na území České i Slovenské republiky. V současnosti není tak hojná jako křídlatka japonská, ale ze všech našich křídlatek se nejrychleji šíří a také nejlépe odolává mechanickému odstraňování porostů.
Křídlatky japonská a sachalinská byly dovezeny do Evropy z Japonska a ruského ostrovu Sachalin jako okrasné a medonosné rostliny v 19. století a brzy se začaly spontánně šířit do okolí. Byly pěstovány na zahradách pro svůj rychlý a bujný růst jako krycí dekorativní rostliny, také jako pro dobytek chutná pícnina nebo jako medonosné rostliny, na zemědělských plochách jako ochrana před větrem, sluncem a erozí.
Křídlatka česká je kříženec křídlatky japonské a sachalinské ‒ v roce 1983 byl tento druh popsán z našeho území z Náchodska.
Křídlatka spadá v černém seznamu invazních rostlin ČR do kategorie rostlin s nejvyšší mírou škodlivosti. Její invazní potenciál je dán několika vlastnostmi:
Nejvhodnější metodou je aplikace herbicidu na list. Provádí se buď formou časného (koncem května) nebo pozdního postřiku (koncem léta až na podzim). Časný postřih může být lepší volbou ze dvou důvodů - lépe zamezuje další regeneraci oddenků a spotřeba herbicidu je oproti podzimnímu postřiku zhruba poloviční. Více informací o likvidaci křídlatky herbicidem poskytuje např. Metodika péče o bývalé vojenské prostory.
Nabízí se i metody bez použití herbicidu, ty však dokážou křídlatku v jejím růstu spíše jen omezit než zcela zlikvidovat, a to ještě pouze pokud se provádí důsledně a dlouhodobě. Kosení se provádí optimálně při výšce rostliny 40 centimetrů, a to až osmkrát ročně. Na lokalitách s možností pastvy lze křídlatky omezovat pastvou a dosekáváním (pastvu nutno zahájit brzy, dokud jsou rostliny ještě mladé a stravitelné). Naopak vyrývání a vykopávání se nedoporučuje z důvodu vysoké regenerační schopnosti z úlomků kořenů.
Při likvidaci křídlatky je potřeba myslet na to, že i z malých úlomků můžou vyrůst další rostliny a situaci ještě zhoršit. Podrobnější postupy boje s křídlatkou lze dohledat ve Standardech péče o přírodu a krajinu AOPK ČR.
Projekt „Vytvoření strategie pro management invazivních druhů v příhraničním regionu SK-CZ“ byl podpořen z Programu přeshraniční spolupráce Interreg SK-CZ 2021–2027, který je spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj příspěvkem ve výši 534 495,46 EUR. Více o programu na https://www.sk-cz.eu/.
