Další natáčení osvětového videa o invazních rostlinách jsme věnovali pajasanu žláznatému.

Ředitel DAPHNE Ján Šeffer před kamerou mne listy pajasanu – ihned svraští čelo – chtěl ukázat, že vydávají nepříjemný zápach. Je to jeho typický poznávací znak.

Odkud k nám pajasan přišel

Původně pochází z Číny, kde byl vysazován jako okrasný strom již v 18. století. Jeho vědecký název Ailanthus altissima znamená „nejvyšší strom dotýkající se nebe“. V Číně se používal jako hostitelská rostlina pro bource Samia cynthia, který produkoval tzv. hedvábí fagara (eri silk).

Proč je invazní

Roste velmi rychle – až 2 metry ročně – a dobře snáší sucho, znečištění i městské prostředí.

Obsahuje alelopatické látky jako ailanthon, které potlačují růst jiných rostlin, původní biodiverzita mizí. Je schopen se šířit výmladky až do vzdálenosti 20 metrů od mateřského kmene. V několika zemích je považován za jednu z nejagresivnějších invazních dřevin.

V době natáčení v září právě dozrávaly plody samičích stromů. To znamená tisíce křídlatých nažek, které vítr roznáší na kilometry. Jediný strom tak může během pár let obsadit celé okolí.

Jak se ho zbavit

Pokud jej pokácíte, vrátí se v ještě větší síle. Na jeho odstranění je třeba jít sofistikovaněji. Podrobnější informace naleznete v Zásadách regulace Ministerstva životního prostředí ČR nebo v návodu od Státní ochrany přírody SR. Instruktážní videa o metodách odstraňování invazních rostlin připravujeme i v další fázi našeho projektu.

Působivé jasně žluté květy zlatobýlu kanadského a obrovského krásně vynikají v kytici, jedná se však o invazní druhy. Začali jsme natáčet osvětová videa o invazních druzích a první natáčení jsme zaměřili právě na zlatobýl.

Vybrali jsme lokalitu, kde se setkávají plochy podmáčených luk s původními i vzácnými druhy rostlin a plochy se žlutou „invazí“ zlatobýlu, který tyto původní druhy vytlačuje.

Několik původních druhů rostlin jsme našli i v bezprostřední blízkosti chráněného území, například pcháč šedý, typický druh vlhkých luk. V konkurenci zlatobýlu však neměly šanci. Bohužel, zlatobýl má tendenci se šířit i do chráněného území s několika opravdu vzácnými druhy, jako je například hořec hořepník.

Přímo v chráněné oblasti jsme našli zlatobýl utlačující vínově kvetoucí krvavec toten. Ten je živnou rostlinou pro vzácné motýly modrásky očkované. Invazivní zlatobýl může způsobit řetězovou reakci změn, které mají negativní dopad nejen na původní druhy rostlin, ale například i na bezobratlé živočichy, kteří jsou na nich závislí.

Jak se k nám zlatobýl dostal?

Oba druhy zlatobýlů pocházejí ze Severní Ameriky, kde jsou přirozenou součástí ekosystémů. Do Evropy byly dovezeny v 18. a 19. století jako okrasné a medonosné rostliny do zahrad, později se začaly šířit do volné přírody.

Z ekologického hlediska jsou zlatobýly kompetičně zdatné, adaptivní a agresivní druhy, které v prostředí bez přirozených nepřátel rychle získávají dominanci.

Proč jsou invazní?

Rychle se šíří – produkují obrovské množství semen (tisíce na jednu rostlinu), navíc se množí i plazivými podzemními výhonky. Převládá šíření semeny, která jsou lehká a pomocí chmýří na nažkách jsou roznášena na velké vzdálenosti. Semena dokážou dozrát i na utržené rostlině, pokud ji ponecháme na místě a neodstraníme.

Mají vysokou ekologickou plasticitu – dokážou se přizpůsobit suchým i vlhkým stanovištím, narušeným půdám i lokalitám v pokročilém stadiu sukcese.

Vytlačují původní druhy – vytvářejí husté porosty (monokultury), kde jiné rostliny nemají šanci přežít.

Mění půdní podmínky – ovlivňují mikroklima a mikroflóru v půdě, čímž snižují druhovou rozmanitost.

Nelze je snadno vyhubit – rychle dorostou i po posečení.

Kde zlatobýl roste?

Oba druhy rostou na narušovaných či opuštěných místech, která se v současné době nevyužívají, např. na sutinách, zarůstajících pastvinách, v okolí polí. Najdeme je také v okolí vodních toků, silnic, železnic, na nelegálních skládkách, ale i v řídkých lesích. Vyskytují se víceméně už na celém území Česka i Slovenska, zejména v teplejších oblastech.

Postupně v průběhu let se rozrostou a vytvoří rozsáhlé plochy, které se na konci léta promění v „žlutá pole“. V případě jejich masivního rozšíření významně mění charakter biotopů, ohrožují původní druhy rostlin a vytvářejí homogenní monokultury.

Invazní a expanzivně se šířící druhy rostlin se dobře šíří především na plochách, kde není zajištěna údržba pozemků sekáním nebo pastvou.

Med i alergie

Zlatobýl je bohatým zdrojem pylu a nektaru pro opylovače, zejména na konci sezóny (srpen – říjen), kdy výrazně ubývá jiných kvetoucích druhů. Pro alergiky však představuje problém, protože se jedná o silný alergen.

Jak se zbavit zlatobýlu?

Odstranění zlatobýlu je náročné, protože se velmi rychle šíří semeny i oddenky. Úspěšně pod kontrolu ho lze dostat jen dlouhodobými a systematickými zásahy:

1. Sečení – nejčastěji používaná metoda. Sekat 2–3× ročně – zejména před kvetením (červen–červenec) a znovu v srpnu až začátkem září. První sečení oslabí kořenový systém, další zabrání dozrání semen. Je nezbytné odstranit posekanou biomasu. Pokud zůstane na místě, živiny se vrací zpět do půdy a podporují opětovný růst zlatobýlu.

2. Vytrhávání – vhodné pro malé plochy nebo raná stadia invaze. Je třeba vytáhnout celý kořen – pokud se odlomí pouze stonek, rostlina se rychle zregeneruje. Nejúčinnější je vytrhávání po dešti, kdy je půda měkká.

3. Mechanické orání / podřezávání – použitelné na zemědělsky využívaných plochách. Musí se kombinovat s výsevem konkurenčních druhů, jinak se zlatobýl rychle vrátí. Tato metoda není vhodná v přírodních oblastech nebo na vlhkých lokalitách, kde může narušit biotopy.

4. Výsev konkurenčních rostlin – například kostřava červená, jetel luční, jílek vytrvalý – jedná se o odolné a rychle rostoucí druhy, které snášejí i méně příznivé podmínky. Cílem je vytvořit trvalý vegetační pokryv, který zlatobýl potlačí a dlouhodobě vytlačí z daného prostoru.

5. Pastva – spásání ovcemi, kozami nebo skotem – zejména mladých výhonků zlatobýlu. Jedná se o dlouhodobý a ekologický management, který je účinný zejména na větších plochách.

6. Chemické postřiky (pouze výjimečně) – používají se pouze v případech, kdy neexistují jiné možnosti, a vždy s velkou opatrností. Nevhodné v přírodních oblastech a chráněných územích, kde mohou poškodit i původní vegetaci. Pokud se herbicidy použijí, musí být v souladu se schválenou registrací a pod odborným dohledem.