Na jaké rostliny si dát pozor při nákupu v zahradnictví? A jak se invazek zbavit, když už je máte na zahradě? Přinášíme zahrádkářům užitečné rady.

O invazních rostlinách slyšel už asi skoro každý. Hodně se o nich mluví, lidé tuší, že jsou problémem a snad i podvědomě chápou, čím jsou pro nás nebezpečné. Můžou přímo ohrožovat člověka jako v případě bolševníku velkolepého, jehož šťáva může v kombinaci se sluncem způsobit nebezpečné popáleniny, nebo vytlačovat původní vegetace našich ekosystémů jako v případě trnovníku akátu nebo netýkavky žlaznaté.

Tyto „velké strašáky“ většina lidí potkala nebo o nich aspoň slyšela a zná je. Málokdo ale dokáže vyjmenovat nějaké další druhy, natož říct, odkud a jak se k nám tyto rostliny dostaly, jak se staly invazními a jestli můžou „vznikat“ další. Jenže v odpovědích na tyto otázky se skrývá důležité poznání o budoucnosti naší přírody a krajiny. A jestli zahradničíte, měli byste je rozhodně znát.

Jak se k nám invazní druhy dostaly a proč na zahradkářích záleží?

Rozlišujeme dva základní způsoby zavlečení nepůvodních druhů. Samovolné, kdy se rostliny pasivně šíří jako černí pasažéři v lidských dopravních prostředcích nebo podél jejich tras. A záměrné, kdy lidé úmyslně a cíleně rostliny přesunou z jejich domoviny jinam. 

První způsob je důsledkem (už před staletími nastartované) globalizace, a zapadá svým způsobem do přirozeného chodu přírody. Příkladem je starček úzkolistý, který se do Evropy dostal s ovčí vlnou z Jižní Afriky a po kontinentu se šíří zejména silniční a železniční dopravou. 

Druhý způsob už se obhajuje těžko, i když často i za ním bývá bohulibý úmysl. Můžeme vyčítat rodu Buquoyů, osvícených a vzdělaných lidí (mimo jiné zakladatelů první rezervace ve střední Evropě – Žofínského pralesa), že přivezl na území České republiky „orchidej chudých“ neboli netýkavku žlaznatou? 

Můžeme vyčítat lidem na přelomu 19. a 20. století, že cíleně vysazovali trnovník akát na místech, která byla těžce poškozena intenzivní pastvou, s cílem bránit erozi a podpořit obnovu lesa? Asi nemůžeme, protože vše se dělo v blažené nevědomosti a v atmosféře nadšeného rozmachu lidské civilizace.

Ze zahrady do přírody

Jenže uběhlo mnoho let a tak dnes už víme, že cizokrajné rostliny mohou v zahradách léta pokojně růst, nechat se lidmi opečovávat a čekat na vhodnou konstelaci podmínek, kdy se vydají na svou cestu do volné krajiny. Tam budou postupně nabývat na síle a agresivitě, protože zde nenajdou přirozené nepřátele. 

Také víme, že se dá na základě vlastností každé rostliny předpovědět její „invazní potenciál“, i když to nikdy nejde říct na 100 %. Zkušenost z minulosti nám říká, že můžeme být nemile překvapeni, když nám nějaká „tichá voda“ uteče ze zahrádky a zaroste třeba celé říční nivy. A přesto se kvůli lidské rozmařilosti cíleně přivážejí z exotických krajin nové a nové rostliny, ve velkém se prodávají a v zahradách pěstují.

Bohužel také známe praktiky mnohých zahrádkářů – nejen sdílení rostlin (třeba známému na druhý konec republiky), ale hlavně nedbalou likvidaci zbytků nebo přebytků ze zahrad. Sice se dnes dokola mluví o prospěšnosti kompostování, ale spousta lidí nechce mít práci navíc, nechce odvážet materiál ze zahrady do obecní kompostárny ve sběrném dvoře nebo nechce mít kus zahrady zabraný nevzhlednou hromadou nebo kompostérem (ze kterého se v létě může linout nevábný odér). 

A tak zahrádkář raději naloží rostlinné „přebytky“ a odveze je za plot k blízkému poli, do lesa nebo k řece. Odtud se semena, oddenky nebo jiné rozmnožovací části pěstovaných rostlin lehce dostávají do volné přírody.

Pozor na nabídku zahradnictví

Je alarmující, že se v zahradnictvích stále prodávají a tím pádem na zahrádkách nadále pěstují mnohé rostliny, které už několik let oficiálně figurují mezi invazními druhy, např. na seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Evropskou unii zveřejněném v roce 2016 (nařízení EU č. 1143/2014). Příkladem jsou klejicha hedvábná (Asclepias syriaca), jesenec okrouhlolistý (Celastrus orbiculatus) nebo „fontánová tráva“ dochan setý (Pennisetum setaceum), které běžně najdete v nabídkách různých zahradnictví. 

A přitom pro tyto druhy na „unijním“ seznamu platí zákaz dovozu a převozu v rámci EU, zákaz uvádění na trh, zákaz držení, pěstování, rozmnožování a vypouštění do volné přírody.

Co s tím? 

Pokud už na svojí zahrádce tyto či jiné vetřelce pěstujete, měli byste se jich bezpečně zbavit, tzn. uřezat a vykopat, než vyplodí, a potom účinně zkompostovat (nejlépe ve velké kompostárně, kam se vozí bioodpad ze sběrných dvorů a hnědých popelnic a kde se při kompostování přirozeně dosahuje vysokých teplot, které dokáží rozmnožovací orgány rostlin zničit). A pokud je ještě nepěstujete, měli byste se rozhodně vyvarovat jejich nákupu a vysazení na vlastní zahradu. Nejen, že tím dostojíte předpisům, ale především vyloučíte možné šíření invazních druhů z vaší zahrady do krajiny.

Nové trojské koně v zahradách?

Kromě zmíněných druhů, u kterých je situace naprosto jasná, je ještě mnoho takových, které zatím v žádném předpisu nenajdete, ale už se o nich ví, že invazní jsou nebo jimi brzy oficiálně budou. Jsou to nejen oblíbené byliny jako čistec vlnatý (Stachys byzantina), ale např. i tzv. motýlí keř neboli komule Davidova (Buddlejadavidii).

I ty byste měli na svých zahradách postupně likvidovat a nahrazovat je nejlépe našimi rostlinami nebo alespoň druhy, které jsou buď dlouhým časem prověřené, nebo takovými, které jsou sice nové, ale nevykazují invazní chování. Jako vodítko do začátku vám pomůže český projekt „Pěstuj bezpečně, nepodporuj invazní druhy“. Na jeho webových stránkách najdete pěkně zpracovanou brožuru, ve které jsou vyjmenovány, vyfoceny a popsány nebezpečné druhy a především jejich alternativy, které můžete na své zahradě použít.

Autor: Ondřej Peksa, Beleco