Zaznamenávali invazní druhy v chráněných územích v okresech Hodonín a Senica. Které druhy nacházeli nejčastěji?

Odborníci procházeli zvláště chráněná území (ZCHÚ) v ČR, příp. území evropského významu (ÚEV) v SR, stejně jako půlkilometrové nárazníkové zóny v jejich okolí. Inventarizace invazních druhů bude podkladem pro vypracování přeshraniční Strategie managementu invazních druhů. Současně plánujeme i modelové odstraňování invazních rostlin na vybraných lokalitách, abychom otestovali nejefektivnější postupy.

Co jsme našli na slovenské straně

V okrese Senica jsme nejprve využili jako podklad existující digitální ortofotomapy, na které jsme navázali terénním mapováním. Šest lidí ušlo 430 kilometrů patnácti ÚEV a jejich okolím, mapování se podařilo dokončit v sedmi z nich. V rámci projektu plánujeme projít až 29 lokalit.

Celkem bylo zaznamenáno 959 lokalit výskytu invazních druhů, přičemž první tři místa patřila zlatobýlu obrovskému (Solidago gigantea, 362 lokalit), javoru jasanolistému (Negundo aceroides, 312 lokalit) a na líčidlu americkému (Phytolacca americana, 68 lokalit).

Odborníka z DAPHNE Rastislava Lasáka příjemně překvapilo, že některé oblasti evropského významu byly prakticky bez invazních druhů rostlin. Vyskytovaly se pouze na jejich okrajích. Taková situace byla například v ÚEV Biele Hory, což je část Malých Karpat přibližně mezi Rohožníkem, Bukovou a Doľany.

Naopak v okolí řeky Moravy byla situace kritičtější, což souvisí s tím, že invazní rostliny – a hlavně jejich semena – se šíří právě podél vodních toků, silnic či železnic. Mapování území u řeky Moravy však ještě není dokončeno.

Mapování invazních rostlin na české straně

V okrese Hodonín mapovali tři odborníci. Prošli osm ZCHÚ z plánovaných 28, mapování dokončili ve čtyřech z nich. Celkem bylo zaznamenáno 325 míst výskytu invazních druhů. Nejčastěji nacházeli lokality s trnovníkem akátem (Robinia pseudoacacia, 188 míst), pajasanem žláznatým (Ailanthus altissima, 111 míst) a zlatobýlem obrovským (Solidago gigantea, 67 míst).

Jednou z prvních lokalit, které byly v tomto okrese zmapovány, byla přírodní památka a evropsky významná lokalita Kobylská skála. Oblast tvoří vyvýšený stepní ostrov, který se tyčí nad okolní intenzivně obhospodařovanou zemědělskou krajinou. Nejcennější částí území jsou suché stepní travnaté porosty na jihovýchodních svazích.

Ačkoli se jedná o malou plochu o rozloze méně než sedm hektarů, dovolíme si tvrdit, že je to ráj pro invazní druhy. Nacházejí se zde stovky jedinců akátu všech věkových kategorií. Akát je nepůvodní druh s výrazným invazním potenciálem, i když např. v tzv „unijním seznamu“ invazních druhů ho nenajdeme. Díky symbiotickým bakteriím na kořenech obohacuje půdu o velké množství dusíku. Pod akáty se tedy daří nitrofilním druhům a původní druhy jsou vytlačovány. Tento problém je výrazný zejména u živinami chudých stepních či písčitých biotopů, které tvoří podstatnou část území, sledovaných na české straně.

Na Kobylské skále se hojně vyskytovaly také mladé pajasany žlaznaté (Ailanthus altissima). Zaznamenali jsme také porosty žanovce měchýřníku (Colutea arborescens) a netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora). Tyto druhy nejsou uvedeny ani v evropském seznamu invazních nepůvodních druhů, ani ve většině národních seznamů invazních druhů ČR/SR. Přesto mohou být problémem ve vzácných biotopech jako jsou stepi, lesostepi a písčiny.

V případě mapování na Slovensku jsme se rozhodli nezařadit do inventarizace akát kvůli jeho rozsáhlému vysazování v minulosti, současnému rozšíření a roli, kterou hraje v lesnictví. Z chráněných území je třeba jej odstraňovat, ale při mapování ÚEV v okrese Senica se mu budeme podrobněji věnovat pouze v případech, kdy se šíří do vzácných nelesních biotopů v rámci chráněných území.

Údaje poskytneme příslušným orgánům

V příštím roce budeme v inventarizaci invazních druhů pokračovat. Výsledky zveřejníme na tomto webu ve formě mapy a data zpřístupníme také příslušným úřadům a institucím, jako jsou Štátna ochrana prírody SR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Jihomoravský kraj či dotčené samosprávy.

Autorka: Pavla Lényiová